Starý děda leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou - celý talíř voňavých koblih, už natahuje ruku, už je blízko! V tom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
"Byla by to velká šk...
"Byla by to velká škoda, kdybych ve vašem revíru zastřelil srnce?" Fořt, který z...
Ptali se známého lov...
Ptali se známého lovce dravé zvěře: "Je to pravda, že žádná šlma neublíží člověk...
Kohout vyjeveně kouk...
Kohout vyjeveně kouká na svou družku pod deštníkem. "To víš, " vysvětluje mu, "n...
"Byla by to velká škoda, kdybych ve vašem revíru zastřelil srnce?" Fořt, který z...
Ptali se známého lov...
Ptali se známého lovce dravé zvěře: "Je to pravda, že žádná šlma neublíží člověk...
Kohout vyjeveně kouk...
Kohout vyjeveně kouká na svou družku pod deštníkem. "To víš, " vysvětluje mu, "n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva