Starý děda leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou - celý talíř voňavých koblih, už natahuje ruku, už je blízko! V tom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
"Hraj něco veselého,...
"Hraj něco veselého, nesu jim účet," nabádá číšník primáše kapely v přepychovém ...
"Říkají mi, že s mým...
"Říkají mi, že s mým hlasem mohu jít klidně do opery," svěřuje se jakási dáma hu...
Manžel se vrací domů...
Manžel se vrací domů a vidí zpod postele čouhat pánské polobotky. Vezme do ruky ...
"Hraj něco veselého, nesu jim účet," nabádá číšník primáše kapely v přepychovém ...
"Říkají mi, že s mým...
"Říkají mi, že s mým hlasem mohu jít klidně do opery," svěřuje se jakási dáma hu...
Manžel se vrací domů...
Manžel se vrací domů a vidí zpod postele čouhat pánské polobotky. Vezme do ruky ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva